V letech 1874–1884 byl postaven Českou spořitelnou dům umění nazvaný Rudolfinum podle návrhu architektů Josefa Zítka a Josefa Šulce pro obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění a koncertní síň Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách, dále pro Uměleckoprůmyslové muzeum a konservatoř hudby. V letech 1919–1939 byla budova přestavěna pro Poslaneckou sněmovnu Národního shromáždění Československé republiky podle návrhu architektů Václava Roštlapila a Rudolfa Kříženeckého. V letech 1940–1942 byla část budovy rekonstruována podle návrhu architektů Antonína Engla a Bohumíra Kozáka a do roku 1945 sloužila koncertním účelům německé filharmonie. V roce 1946 byla budova odevzdána opět do českých rukou a stala se sídlem České filharmonie a hudebního školství. V letech 1990–1992 bylo Rudolfinum podle návrhu architekta Karla Pragera obnoveno jako representační stánek české kultury hudební a výtvarné. Rekonstrukci provedla Konstruktiva a atelier Gama.