Narozen 29. 12. 1888 v Plzni, vysvěcen na kněze 10. 6. 1911 v Římě. Od roku 1932 rektorem Arcibiskupského semináře a profesorem Univerzity Karlovy v Praze. Pro své vlastenecké postoje perzekvován nacisty, pak vězněn 1942– 1945 na Pankráci, v koncentračních táborech v Terezíně a v Dachau. Dne 4. 11. 1946 jmenován arcibiskupem pražským, na biskupa vysvěcen 8. 12. 1946. Po únoru 1948 odmítl podřídit církev komunistickému režimu , proto byl zatčen Státní bezpečností a nepřetržitě držen v domácím vězení na různých místech naší vlasti. Dne 1. 10. 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Vláda povolila odjezd do Říma k převzetí kardinálské hodnosti, ovšem bez možnosti návratu. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce 2. vatikánského koncilu. Na něm vystoupil s projevem ,,O svobodě svědomí", v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa. V Římě založil České náboženské středisko Velehrad, zasloužil se o kanonizaci sv. Anežky České. Dne 17. května 1969 v Římě zemřel, ale komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti. Byl proto pohřben po boku papežů v kryptách baziliky sv. Petra v Římě.